Na téma kožešiny aneb kožešiny včera a dnes

Kožešiny – věčné téma. Ještě v 19. století považovali milovníci kožešin každou čtyřnohou bytost se srstí za upotřebitelnou v odívání. Postupem času se tento pohled značně změnil. Jak? V současnosti milovníci zvířat a ochránci přírody nevěřícně kroutí hlavou nad rozmanitostí živočišného výběru užívaného na zhotovování různých druhů oblečení. Např. límce, čepice, rukavice, šály, kabáty atd.

Historie kožichů

V tehdejší době si mohli dovolit drahocenné kožešiny pouze bohatí lidé. Takové oděvy a doplňky už v té době vypadaly vskutku nádherně a nákladně. Většina obyvatel se ovšem spokojila s obyčejnými kožešinami prostšího původu, které potřebovaly notné vylepšení.
Nicméně odhlédneme-li od estetických nedostatků a staromódního provedení, pak by dnešní ženy a dámy měly vážné etické zábrany nosit kožich např. z opic, veverek nebo ze skunka.

Zdroje kožešin

Celkem existují tři zdroje kožešin: přírodní, chovné a potravinářské. V 19. století byla hlavním zdrojem bezesporu příroda. Zvířata se lovila a střílela nejen za potřebou masa a obživy, ale také kvůli kožešině.
Nyní jsou hlavním zdrojem specializované farmy a masný průmysl, které pokrývají zhruba 90% trhu. Chovy se zaměřují např. na norky, lišky, mývaly, tchoře, nutrie, činčily, zatímco masný průmysl dodává hlavně ovčí, kozí, králičí nebo kravské kožky.
V současné době se kožešiny převážně imitují. Nejen že se zabrání zabíjení zvířat, ale navíc nebudete mít hluboko do kapsy. Imitace kožešin je mnohem levnější záležitost než pořizování si pravého kožichu.

Kdo je to kožešník?

Kožešník je osoba, která surovinu promění v překrásný a úchvatný oděv či vkusný a trendy doplněk. Pouze po dlouhém zpracování se kožky nazývají kůže a nebo kožešina. Z nich se dále šijí např. bundy, kabáty, límce, čepice, klobouky, rukavice apod. Metody zpracování závisí na druhu a původu kožky a na tom, k čemu má ve finále sloužit. Kožka se musí nejprve umýt (vyprat), nasolit, usušit, opět vyprat a usušit. Poté se může teprve zpracovávat.
Kožky, které jsou hodně tvrdé, se upravují tzv. činěním, nebo-li vyděláváním. Opět existují různé druhy a metody, které se řídí jemností srsti. Výsledná kůže se musí natřít horkým tukem a prohněte se ve speciálním stroji. U kožek z divokých zvířat se musí ještě přidat metoda tříselní – zabraňuje slepování vlasu. A v závěru se kůže různě barví. Samozřejmě závisí na módních trendech.

Jestli máte rádi kožešiny, nebojte se je nosit. Vždyť nemusíte kupovat originál, ale stačí najít krásnou imitaci, která je doslova k nerozeznání od pravé.